Naše cíle
Nejdůležitejší prací v uměleckém řemesle je návrh, určován kánonem, jenž je prostředkem a vodítkem k dokonalé a proporčně vyvážené štukové výzdobě. O takovou tvorbu se snažíme, vedeni přáním a požadavky zákazníka.
Štukatérství a střepy z historie
Štukatérství je obor zabývající se plastickou výzdobou ze štuku, uplatňující se zejména v interiérových a fasádních dekoracích.
Dnes můžeme nazvat velkou část štukových prací, které vychází z historických slohů - romantizmy. Štukatérství známe už ze starého Egypta, ale převážná část těchto umělecko řemeslných prací má původ v renesanci která se stala hlavním uměleckým proudem 15.století v Itálii.
V té době se rozvinula nová životní, umělecká a společenská atmosféra, v níž se stalo ideálem znovuoživení římského antického umění a kultury.
Individualista triumfuje nad typem.
Nový obraz člověka dokonale ztělesňují univerzální géniové, jako byli například Alberti nebo Leonardo da Vinci, kteří hledali původní přirozené moduly v rozměrech lidského těla. Tyto snahy podnítili zájem architektů ( npř. Brunelleschi) o antické sloupové řády,členící a ozdobné prvky, a vytvořili tak zcela vlastní prostorové uspořádání kde dominuje obdélník a kruh.
Fasáda vzniká v harmonické architektonické kompozici se sloupy a pilastry dělící plochy rustikových kvádrů se zrcadly, rzality a později s bohatší dekorací ohlašující počátek manýrismu.
Španělský renesanční dekor se rozmělnil a rozbujel v mudéjarském a platereskním stylu a později se vkus znovu proměnil na strohý nezdobný, hladkostěnný styl.
V Německu se stala renesanční architektura nejprve nedorozuměním, stavitelé většinou neviděli italskou renesanci ani antické stavby, ze vzorníků převzali dekor Lombardské a benátské rané renesance a vyzdobili jím fasády maloměstských domů, zámků a kostelů.
Tak vznikla sice řemeslně vynikající ale naivní sbírka detailních povrchů prosycených symbolikou. V této jakési měšťanské antické skládačce jednotlivé kamínky ztratili svou funkci a působily jako přilepené.
Paralelně s pozdní renesancí se rozvíjí manýrismus, který vychází z florentského malířství a vyznačuje se protaženými, často spirálově stočenými postavami. Amorfní zobrazení, labyrint, koule, vejce, oko, krychle v rébusovitých, snově groteskních seskupeních( Hieronymus Bosch, Giuseppe Arcimboldo) předznamenávají surrealismus 20. století.
Mnohem více než konstrukce je rysem manýrismu dekorace.
Významným umělcem v ornamentální výzdobě byl například Cornelis Floris, který rozvinul celou škálu ornamentálních tvarů, které se dodnes používají ve štukatérské práci.
Vybíjený, zavíjený a boltcový ornament, figurální výzdoba říms, balustrády a girlandy z ovocných plodů a listí, géniové a putti pokrývali stěny domů, paláců a kostelů s bohatou štukovou výzdobou. Spirálovité tvary se objevují na sloupech , komínech a společně s volutami a obelisky vytvořily nový bohatý ornamentální vzor.
Nový program tridentského koncilu (1545- 1563) a nově nabitá moc církve se v 17. století znovu začala solidarizovat s mocí světskou.
Slohem této absolutistické epochy- přibližně v letech 1600- 1780 bylo baroko.
Barokní umění je univerzálně transcendentní. Ve viditelných věcech oslavuje skutečnosti neviditelné.
Podobně jako protireformace vyšlo i baroko z Říma.Nová koncepce se ihned dělí na dva paralelní proudy: Dynamický barokní proud a klasicizující proud.
Rozměry jeho staveb, členění prostoru a nádhera štukové dekorace propagovali autoritu církve a států.
Štukatéři, sochaři a malíři jsou dodavateli vnitřní výzdoby nabité symboly. Figury a ornamenty vyvedené ve štuku přecházejí nepozorovaně do nástropních fresek, jejichž rafinovaná perspektiva propůjčuje stavbě iluzi prostorové nekonečnosti.
Zatímco kruh byl považován za symbol subjektivního pocitu renesančního člověka, pro barokního člověka se v rozevlátosti elipsy a paraboly odráží vášnivé propletení jednotlivce s nepostižitelností vesmíru.
Ludvík VIII. 1610- 1643. Rané baroko převzalo v počátcích manýristický dekor- florentskou bosáž, nizozemské kartuše nezavíjeným mušlovým ornamentem ( netopýří křídlo), psí uši, lví hlavy, bustový medalion, palmová ratolest, girlandy, frontony a volutové štíty zakončené bustami, štukatérsky nebo kamenicky zpracované.
Dekor 1. fáze slohu Ludvíka XIV. Vychází převážně z rytin a. Lepaurta. Antického původu jsou volné plastiky, trofeje, štíty, lesbické nebo iónské kyma, zubořez a těžké girlandy.
2. období slohu začíná kolem r.1687 štukovou výzdobou Velkého Trianonu. Formy se zjednoduší, odkloní od mytologie a vymění se za arabesky a čínské motivy.
V počátku 18. století přeměnila šlechta těžkopádné dvorní baroko na domáčtější sloh regentství 1715- 1723. Obytné místnosti jsou bez pilastrů, sloupů a antického kladí, nahradil je jemný štukový dekor, dveře se supraportou a táflovaná stěnová pole. Tyto prvky jsou obklopené zakřiveným, jemně propleteným lištovým rámováním.
Rostoucí obliba mušlových forem, naturalistického květinového a listového ornamentu a zdůrazněná asymetrie označují přechod k rokoku.
Ludvík XV. 1723- 1774. Rokoko ovlivnilo ostatní Evropu více než styl regentství.
Dekor- rokaj je asymetrický boltcový ornament kterým jsou pokryty stropy se štukovými arabeskami z girland a propletenými pásy, z nichž se přes okrajové části stropu vinou úponkovité štukové ornamenty s putti a akantovými listy.
Akantový list( česky- pazdnehtník) objevila a hojně používala antika a byl také populární v celém období baroka s kombinací nástěnné techniky stucco lustro .
Klasicismus- „rozum a cit“
Vlna francouzské klasiky neustále ovlivňovala celou Evropu, kánon klasicizmu vycházel z archeologických vykopávek v Pompejích od r. 1748. Elegance a vybranost začali být vážnější než rokoko. Symetrické architektonické tvary jsou důstojnější a přímočaré. Bloky jsou završené balustrádami které zakrývají střechu.
Také vnitřní dekor charakterizovala symetrie jednotlivých forem. Pravoúhlá stěnová pole s širokými lištami, doplněná ve štuku vyvedeným vavřínovým nebo olivovým listovým s kříženými smyčkami a vlajícími pásy s „ falešnými“- jedním směrem zaplétanými věnci.
Podstatnou součástí klasicismus druhé poloviny 18.století je sloh Ludvíka XVI. (1774- 1792) , který vrcholí krátkou fází nazvanou direktorium – pompejský sloh 1795- 1799.
Architektura Empíru 1804-1830 ustrnula v suchém kopírování antických řeckých vzorů. Štuk, bronz, často pozlacených.
Romantizmus historizmus- novogotika, (purizmus), novorománský sloh(obloučkový styl), neorenezance, neobarok.
Eklektizmus v architektuře je používání a napodobování tvarových prvků z různých slohů a jejich spojování do nových celků.
Secese je výtvarný sloh z konce 19. a počátku 20.stol. usilující o nový umělecký výraz, oproštěný od dosavadního převládajícího historizmu.
Arts and Crafts
Z Aglie vyšlo kolem roku 1890 hnutí, které propagovalo novou uměleckou estetiku, jejíž smyslnost a nevázanost usilovala o rozchod s eklektickým a akademickým staromilstvím . I přes své krátké trvání ( asi 1890 – 1914) uvedlo v život spoustu názvů: Modern style, Art nouveau, Jugendstil atd. U nás Secese.
Architektonickým objektem secese je nasládlý mikrokosmos modernismu, uzavřené dílo, jehož první snahy se zaměřily na ornament, oživující všechny formy dekorace, lhostejné k urbanistickému kontextu.
Stylizované rostlinné a zvířecí tvary v měkce zkroucených, dynamických liniích, ploché a bez stínů, přitom vzdáleny jakémukoliv naturalismu a historismu – byly příbuzné spíše ornamentům pozdní gotiky nebo japonskému malířství.
U nás na secesi bezprostředně navazuje individualistická moderna asi 1905- 1911. Rostlinný ornament je nahrazován ornamentem geometrickým. Typické je užívání režného zdiva s dekorativní vazbou cihel, drsné omítky nebo kamene.
Světově jedinečná a unikátní kreace české architektury se stala kubistická úprava průčelí domů, kde soustava šikmých geometrických ploch v nepravoúhlých stycích, vytvářela na průčelích stereometrické obrazce.
| 
